Čtěte nejnovější článek ›
Stížnost na pochybení zdravotnického zařízení
Máte pocit, že nemocnice nebo lékař pochybili? Nevíte, jak dál postupovat? Zákon vám dává několik možností obrany a jednou z nich je stížnost. Jde o základní nástroj, který má každý pacient k dispozici a kvůli kterému nemusíte hned vyhledat právní pomoc.
Co je stížnost na pochybení zdravotnického zařízení
Stížnost na pochybení zdravotnického zařízení je podání, kterým upozorňujete, že podle vašeho názoru nebyla poskytnutá péče v pořádku. Není vždy nutné hned podávat žalobu ani trestní oznámení. Stížnost je základní a často nejsnazší možnost, jak získat informace a vyjádření zdravotnického zařízení k poskytnuté péči.
Právo podat stížnost upravuje § 93 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Toto právo má pacient, jeho zákonný zástupce nebo opatrovník, pacientem zmocněná osoba a v určitých případech také osoba blízká. K podání stížnosti nepotřebujete advokáta, znalost právní terminologie ani zvláštní formulář.
Lidé často nerozlišují jednotlivé možnosti řešení pochybení zdravotnického zařízení, nerozlišují žalobu, trestní oznámení či stížnost. Stížnost slouží především k tomu, aby zdravotnické zařízení svůj postup interně prověřilo a stěžovateli vysvětlilo. V dalším kroku může věc přezkoumat i příslušný správní orgán.
V praxi se však různé způsoby řešení potenciálního pochybení zdravotnického zařízení prolínají. Dobře sepsaná stížnost může být prvním krokem k mimosoudnímu řešení nebo k jednání o náhradě újmy. Zároveň ale platí, že samotná stížnost odškodnění automaticky nezajistí. Pokud vám v důsledku pochybení vznikla újma na zdraví, je třeba jednotlivé nároky uplatnit správně a včas.
Kdy má smysl stížnost podat
Nemusíte mít jistotu, že k pochybení skutečně došlo. K podání stížnosti obvykle stačí důvodné podezření. Motivací bývá snaha zjistit, co se stalo a zda za vzniklé poškození zdraví někdo odpovídá.
Stížnost má smysl zejména v těchto případech:
- Zdravotnický personál se k vám choval hrubě nebo vás dlouhodobě přehlížel.
- Nikdo vám srozumitelně nevysvětlil diagnózu ani navrhovanou léčbu.
- Nebyl vám předložen informovaný souhlas, nebo jste jej podepsali pod tlakem.
- Zákrok proběhl chybně a způsobil vám újmu na zdraví.
- Nemocnice odmítla zpřístupnit nebo vydat vaši zdravotnickou dokumentaci.
- Léčba nebo vyšetření byly bezdůvodně odloženy a váš zdravotní stav se zhoršil.
Co by měla stížnost obsahovat
Zákon nestanoví žádnou zvláštní ani přísně formalizovanou podobu stížnosti. Přesto by stížnost proti pochybení zdravotnického zařízení měla mít jasnou strukturu. Usnadní to její vyřízení a zvýší šanci, že dostanete konkrétní odpověď na své otázky.
Zjednodušeně řečeno by ze stížnosti mělo být patrné, kdo ji podává, čeho se týká a čeho se stěžovatel domáhá. Vždy uveďte své jméno, příjmení, adresu a kontaktní údaje, aby vám zdravotnické zařízení mohlo odpovědět. Označte zdravotnické zařízení, oddělení a pokud možno i konkrétního lékaře nebo jiného zdravotníka. Ve stížnosti stručně a chronologicky popište, co se stalo, kdy k tomu došlo a kdo byl přítomen. Nemusíte používat odborné termíny. Situaci popište vlastními slovy.
Důležité je uvést, v čem konkrétně spatřujete pochybení. Pokud máte k dispozici lékařské zprávy, fotografie nebo písemnou komunikaci, přiložte jejich kopie. Čím konkrétnější stížnost bude, tím menší je prostor pro obecnou a vyhýbavou odpověď.
Stížnost doporučujeme podat písemně, ideálně datovou schránkou nebo doporučeně poštou. Ústní stížnost se hůře prokazuje a v praxi má obvykle menší vypovídací hodnotu. Písemná forma je důkaz, že jste stížnost skutečně podali, jaký byl její obsah a kdy byla poskytovateli doručena.
Kam podat stížnost na pochybení zdravotnického zařízení
Stížnost podle § 93 zákona o zdravotních službách se podává přímo poskytovateli zdravotních služeb, proti němuž směřuje, tedy zdravotnickému zařízení nebo lékaři, pokud má svou soukromou ordinaci. Každá nemocnice i ordinace musí mít určenou osobu odpovědnou za vyřizování stížností, u větších zařízení se nejčastěji bude jednat o právní oddělení či nemocničního ombudsmana.
Pokud s vyřízením stížnosti nesouhlasíte nebo zařízení ve lhůtě nereaguje, můžete se obrátit na příslušný správní orgán, který tomuto poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Nejčastěji půjde o místně příslušný krajský úřad, který vykonává správní dohled nad poskytovateli zdravotní péče a může nařídit vlastní šetření.
Vedle toho se může pacient nebo jiná oprávněná osoba obrátit i na další subjekty. Jde zejména o:
- Českou lékařskou komoru – ta řeší stížnosti na jednání lékařů a vede disciplinární řízení vůči svým členům. U zubních lékařů plní obdobnou roli Česká stomatologická komora.
- Zdravotní pojišťovnu – ta může prověřit zejména otázky úhrad a smluvního postupu poskytovatele.
- Policii a soud – pokud pochybení vedlo k újmě na zdraví, může přicházet v úvahu trestní oznámení nebo civilní žaloba. V případě volby těchto kroků lze doporučit právní pomoc kvalifikovaného advokáta specializovaného na zdravotnické právo.
Lhůta pro vyřízení stížnosti
Zákon o zdravotních službách stanovuje lhůty pro vyřízení stížnosti proti pochybení zdravotnického zařízení. Základní lhůta pro vyřízení stížnosti činí 30 dnů ode dne jejího doručení. V odůvodněných případech může poskytovatel tuto lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů, ale musí o tom podatele předem písemně informovat. U specifických případů stížností mohou být v některých případech lhůty delší, zejména pokud je nutné ustanovit nezávislého odborníka nebo odbornou komisi.
Jak by mělo zdravotnické zařízení na stížnost reagovat
Správně vedená stížnost proti pochybení zdravotnického zařízení by měla spustit konkrétní interní postupy. Poskytovatel by měl stížnost zaevidovat a vhodným způsobem potvrdit její přijetí, aby bylo jasné, že ji eviduje. Měl by provést interní šetření. Zpravidla se bude jednat o kontrolu zdravotnické dokumentace, vyjádření relevantních osob a podobně. Následně by vám měl zaslat písemné vyrozumění o způsobu vyřízení stížnosti.
Odpověď by neměla být jen formální omluvou nebo konstatováním o tom, že vše proběhlo správně. Měla by konkrétně vysvětlit, jak bylo o vaší stížnosti rozhodnuto. Pokud k pochybení došlo, zařízení by mělo popsat, jaká opatření přijalo, aby se podobná situace neopakovala, a podle povahy věci může následovat i další postup vůči odpovědným osobám. Součástí odpovědi by měla být i informace o tom, kam se případně obrátit, pokud s výsledkem nesouhlasíte, tedy poučení o dalším postupu.
Pokud zařízení odpovědělo vyhýbavě, pochybení odmítlo uznat bez vysvětlení, nebo nedodrželo lhůtu, máte právo podat stížnost k nadřízenému správnímu orgánu, tj. většinou krajskému úřadu. Ten může věc samostatně prošetřit a podle výsledku uložit opatření k nápravě nebo zahájit další postup podle zákona. Samotná stížnost však zpravidla nevede přímo k přiznání náhrady újmy, tu je třeba uplatňovat následně.
Pozor na promlčení nároků na odškodnění
Nároky spojené s pochybením zdravotnického zařízení se promlčují. Obecně platí tříletá subjektivní promlčecí lhůta, která začíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o újmě a o tom, kdo za ni odpovídá. Tato lhůta nemusí začít běžet automaticky ode dne pochybení. Závisí na konkrétních okolnostech každého případu a jednotlivé nároky na odškodnění se mohou promlčovat odlišně. Z praktického hlediska je však bezpečné vycházet z co nejdřívějšího možného počátku běhu promlčecí lhůty a věc zbytečně neodkládat.
I když promlčení ještě nehrozí, není vhodné otálet. S postupem času se zhoršuje důkazní situace. Dokumentace nemusí být celá k dispozici, svědci si hůře pamatují a prokazování nároku se stává složitějším.
Co dělat, když samotná stížnost nestačí
Stížnost je často jen začátek celého postupu. Pokud vám v důsledku pochybení vznikla újma na zdraví, stížnost sama o sobě k získání odškodnění nestačí. Většinou je třeba učinit další navazující kroky. Pokud je stížnost proti pochybení zdravotnického zařízení uznána a pokud je potvrzen non lege artis postup vedoucí k újmě na zdraví poškozeného, následuje většinou jednání o odškodnění majetkové a nemajetkové újmy poškozeného pacienta.
Pro další řešení bývá často zásadní znalecký posudek nebo jiné odborné posouzení. Soudní znalec z příslušného medicínského oboru posoudí, zda postup lékaře odpovídal standardům péče – tedy zda byl postup lege artis a zda mezi pochybením a vzniklou újmou existuje příčinná souvislost. Právě příčinná souvislost bývá v praxi jedním z nejsložitějších míst celého případu. Nestačí prokázat, že lékař pochybil. Je nutné prokázat, že újma vznikla v důsledku tohoto pochybení a že by k ní jinak nedošlo. Bez odborného posouzení bývá prosazení nároků výrazně obtížnější. Rozhodující bohužel nejsou pocity a domněnky poškozeného, ale konkrétní fakta podložená dokumentací a odborným názorem.
Pokud posudek pochybení potvrdí, lze se dále pokoušet o mimosoudní vyřešení věci. Zdravotnické zařízení, respektive jeho pojistitel, může nabídnout finanční vyrovnání bez nutnosti zdlouhavého soudního řízení. Mimosoudní řešení může znamenat rychlejší cestu s menší zátěží pro poškozeného. Dobře připravená stížnost nebo předžalobní výzva šanci na dohodu výrazně zvyšuje. Zdravotnické zařízení vidí, že poškozený svou věc zná a je připraven ji hájit.
Pokud k mimosoudní dohodě nedojde, může poškozený přistoupit k soudnímu řešení věci a podat civilní žalobu na náhradu škody. V jejím rámci lze uplatnit nároky na náhradu majetkové i nemajetkové újmy. Spory týkající se pochybení zdravotnických zařízení bývají časově a finančně náročné a výsledek není nikdy předem jistý. Je proto dobré mít od začátku jasnou představu o tom, jak správně postupovat, jak prokázat odpovědnost zdravotnického zařízení a jaké nároky uplatňovat a čím je podložit.
Čtěte také: Odškodnění za zanedbání lékařské péče v roce 2026
Nejčastější chyby při podání stížnosti a vymáhání odškodnění
Jednou z nejčastějších chyb je příliš obecné tvrzení, že lékař nebo nemocnice pochybili, bez jakékoli další opory. Bez přesného popisu pochybení, zdravotnické dokumentace a případně odborného posouzení bývá prosazení nároků velmi složité. Samotný pocit křivdy, byť oprávněný, k úspěšnému řešení odškodnění za pochybení zdravotnického zařízení nestačí.
Často je též opomíjena základní zásada, že ne za každý negativní výsledek léčby poskytovatel odpovídá. Každý zákrok má určitá rizika, která se mohou naplnit i tehdy, když lékaři postupují správně a v souladu se všemi odbornými pravidly. V takovém případě za negativní následky léčby zpravidla nikdo neodpovídá.
Další častou chybou je nesprávné nebo neúplné uplatnění jednotlivých nároků na odškodnění. Poškození pacienti často nevědí, co mohou reálně požadovat. Mohou mít velmi nadnesené a nereálné představy. Mohou opomínat některé nároky, jiné špatně vyčíslí nebo nedostatečně podloží. V praxi je důležité uplatňovat zákonem stanovené nároky a správně je vyčíslit i doložit.
Nakonec nezbývá než opět varovat před promlčením. Poškození tuto otázku často neřeší nebo ji podceňují. Pokud se však věc neřeší včas, mohou být nároky jednoduše odmítnuty, bez ohledu na jejich oprávněnost, popřípadě je řešení pochybení zdravotnického zařízení mnohem složitější.
Kdy se obrátit na advokáta
Pokud máte podezření, že při poskytování zdravotní péče došlo k pochybení, není vhodné situaci podceňovat ani zbytečně odkládat její řešení. Každý případ je individuální a správně zvolený postup může mít zásadní vliv na možnost získání odškodnění.
Naše advokátní kancelář se dlouhodobě zaměřuje na případy pochybení zdravotnických zařízení a poškozeným pacientům poskytuje právní pomoc po celé České republice. Kontaktujte nás k nezávazné konzultaci vašeho případu.
Mgr. Radek Novotný
Specializovaný právník poskytující právní pomoc poškozeným, kteří utrpěli újmu na zdraví při zanedbání lékařské péče. Problematice odškodnění se věnuje od roku 2012. Společník advokátní kanceláře. Člen Kárné komise České advokátní komory. Absolvent právnické fakulty Univerzity Karlovy.
