Čtěte nejnovější článek ›
Odškodnění za zanedbání lékařské péče v roce 2026
Zanedbání lékařské péče může mít pro pacienta závažné následky. V článku vysvětlujeme, kdy vzniká nárok na odškodnění, jak se určuje jeho výše a jak správně postupovat při podezření na pochybení zdravotnického zařízení.
Pokud lékař nebo zdravotnické zařízení nepostupují správně, může to mít pro pacienta vážné následky. Zdravotní stav pacienta se může zhoršit a může dojít k trvalému poškození zdraví. V takové situaci může poškozenému vzniknout právo na odškodnění. Pacient může žádat náhradu nejen za vzniklé finanční ztráty, ale také za bolest, strádání a za dlouhodobé dopady na kvalitu jeho života. Může jít o případy, kdy následky nesprávné péče ovlivní schopnost pracovat, pohybovat se nebo běžně fungovat.
Je třeba rozlišovat dvě věci, které si lidé často pletou – stížnost a uplatnění nároku na odškodnění. Stížnost v užším pojetí slouží k řešení otázky, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval správně a může vést k nápravě nebo vysvětlení postupu. Žádost o odškodnění naopak slouží k nárokování náhrady za újmu na zdraví (bolest, trvalé následky, ztrátu příjmu, náklady léčby apod.). V praxi se tyto kroky často prolínají, ale nejde o totéž.
Pro rok 2026 se pravidla pro odškodňování zásadně nezměnila. Stále platí obecná pravidla daná občanským zákoníkem. Při stanovení výše náhrady za bolest a trvalé zdravotní následky se soudy i znalci opírají o Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví Nejvyššího soudu. Metodika slouží jako vodítko pro spravedlivé určení částky odškodnění. Od ledna 2025 se používá její aktualizovaná verze, která lépe zohledňuje skutečný dopad pochybení na život pacienta.
Co se rozumí pojmem zanedbání lékařské péče
Zanedbání lékařské péče není jen zjevná chyba při operačním zákroku. Jde o širší okruh situací, kdy zdravotnický personál nepostupoval tak, jak by měl.V právní praxi se v souvislosti s touto problematikou používá pojem lege artis (postup v souladu s odbornými pravidly) a non lege artis (postup v rozporu s nimi).
Zjednodušeně platí, že zdravotníci mají postupovat odborně, pečlivě a podle současných poznatků medicíny. Neznamená to, že musí vždy pacienta „vyléčit“ nebo že nesmí nikdy nastat komplikace. Klíčové je, zda byl zvolen a proveden odborně obhajitelný postup odpovídající současným poznatkům medicíny. Jde o postup, který by za obdobných okolností volila většina lékařů na srovnatelných pracovištích. Existuje odpovědnost za správný postup, nikoli odpovědnost za výsledek.
Může jít o případy, kdy lékař stanoví diagnózu pozdě nebo zcela přehlédne určité varovné příznaky. Stejně problematické je, pokud není provedeno určité vyšetření nebo je důležitý zákrok zbytečně odkládán. Pochybením může být i chybně zvolená léčba. Jde například o situace, kdy je zvolen postup, který neodpovídá běžným odborným pravidlům. Problémy mohou nastat také během operace nebo v následné péči o pacienta.
Další skupinou pochybení mohou být případy nedostatečného dohledu nad pacientem. Typicky jde o pády, vznik proleženin nebo nezvládnutí zdravotních komplikací. Chyby se mohou objevit i při podávání léků, například jejich záměně, špatném dávkování nebo přehlédnutí rizikových kombinací.
Samostatnou skupinou případů zanedbání zdravotní péče je nedostatečné poučení pacienta a jeho informovaný souhlas s léčbou. Pacientovi má být srozumitelně vysvětleno, jaký zákrok/léčba se navrhuje, jaké jsou hlavní přínosy, rizika, možné alternativy a co se může stát při odmítnutí tohoto zákroku či léčby. Pokud tyto informace chybí nebo jsou podané tak, že jim pacient reálně nemohl rozumět či byl pod tlakem, může jít o pochybení, a to zejména pokud by se při znalosti rizik rozhodl jinak (např. zvolil jinou metodu léčby, požádal o další vyšetření, odložil výkon apod.).
Čtěte také: Co je informovaný souhlas a proč je tak důležitý
Kdy vzniká nárok na náhradu škody
Aby vznikl nárok na odškodnění za zanedbání lékařské péče, nestačí samotné pochybení zdravotnického zařízení. Musí být splněny i další podmínky. Jednak musí poškozenému pacientovi vzniknout újma. Může jít o zhoršení zdravotního stavu, komplikace, trvalé následky nebo i jeho úmrtí. A současně musí být prokázáno, že mezi tvrzeným pochybením lékařů a vzniklou újmou existuje přímá příčinná souvislost. Jinými slovy, újma pacienta musí vzniknout v důsledku zanedbání péče.
Aby mohl být nárok poškozeného pacienta na náhradu za majetkovou či nemajetkovou újmu úspěšný, musí být zodpovězeny tyto základní otázky:
- Co přesně bylo na zdravotní péči špatně (odchylka od náležitého odborného postupu).
- Jaká újma vznikla (újma na zdraví či úmrtí).
- Příčinná souvislost – zda újma vznikla následkem pochybení.
Právě prokazování příčinné souvislosti bývá v praxi často nejsložitější. Je nutné prokázat, že pokud by lékař postupoval správně, k řešené újmě pacienta by nedošlo. Pokud by se předmětné zdravotní komplikace objevily i při správné léčbě, nárok na náhradu škody zpravidla vzniknout vůbec nemusí.
Odpověď na tyto základní otázky je obvykle nutno podložit odborným posouzením lékaře – znalce s příslušnou specializací. Znalec by měl být schopen zhodnotit, zda při léčbě došlo k non lege artis postupu a zda tento postup vedl k poškození zdraví pacienta.
Kdo za pochybení odpovídá
Ve většině případů se nárok na odškodnění uplatňuje vůči zdravotnickému zařízení, kde probíhala léčba. Typicky jde o nemocnici, kliniku nebo jiného poskytovatele zdravotních služeb. Právě tato instituce nese odpovědnost za péči, kterou zajišťuje prostřednictvím svých lékařů, sester a dalších pracovníků.
Pacient proto zpravidla nemusí řešit, kdo konkrétně pochybil. Obrací se na poskytovatele jako odpovědný subjekt, protože ten odpovídá i za chyby svých zaměstnanců nebo osob, které v jeho zařízení vykonávají zdravotní péči na základě smlouvy.
V určitých situacích však může přicházet v úvahu i odpovědnost konkrétního lékaře či jiného zdravotníka. Závisí vždy na okolnostech případu, pochybení a druhu možné odpovědnosti. Typicky trestněprávní či správní odpovědnost může jít za konkrétní osobou.
V případech odškodnění za zanedbání zdravotní péče zpravidla odpovídá zdravotnické zařízení, které péči poskytlo. To je také důvod, proč se odškodnění obvykle řeší právě s nemocnicí nebo klinikou, nikoli přímo s jednotlivým lékařem.
Náhrada za nemajetkovou újmu
Základním nárokem odškodnění obvykle bývá bolestné. Smyslem náhrady bolestného je vyvážit fyzické i psychické utrpení, které pacient v důsledku zanedbání péče prožil. Pokud poškození zdraví vede k dlouhodobým zdravotním následkům, je možno žádat i náhradu ztížení společenského uplatnění. Tato náhrada slouží ke kompenzaci omezení poškozeného pacienta ve všech oblastech života – v práci, sportu, ve volném čase nebo v péči o domácnost.
Při stanovení výše bolestného a ztížení společenského uplatnění se v praxi vychází z Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Její výpočtový mechanismus slouží jako orientační vodítko jak pro soudy, tak i pro mimosoudní dohody.
Pokud jde o bolestné, každé zranění má přiřazený určitý počet bodů. Body se sčítají a následně násobí hodnotou bodu pro daný rok. Hodnota jednoho bodu se odvozuje od 1 % hrubé měsíční nominální mzdy za předcházející kalendářní rok, takže se meziročně mění.
Tabulka níže je ilustrativní a vychází z hodnoty bodu pro rok 2025. V reálných případech se částka může lišit podle komplikací a dalších individuálních okolností. Obecně platí, že čím závažnější zásah do zdraví, tím vyšší by mělo být bodové ohodnocení a výsledná částka odškodnění.
| Otřes mozku I. stupně | 20 bodů | 9.233,- Kč |
| Traumatické proniknutí cizího tělesa do močové trubice | 30 bodů | 13.850,- Kč |
| Traumatické poranění vnitřní hrdelní žíly | 40 bodů | 18.466,- Kč |
| Poranění trojklanného nervu | 70 bodů | 32.316,- Kč |
| Poranění nervového kořene krční míchy C5-C7 (horní končetiny) | 100 bodů | 46.165,- Kč |
| Poranění descendentní aorty bez nutnosti operace | 200 bodů | 92.330,- Kč |
| Traumatická amputace mezi kyčlí a kolenem | 300 bodů | 138.495,- Kč |
| Transverzální léze bederní míchy | 400 bodů | 184.660,- Kč |
Trvalé následky se hodnotí po relativním ustálení zdravotního stavu, tedy ve chvíli, kdy další léčba již nejspíše nepovede ke zlepšení zdravotního stavu a zdravotní omezení lze považovat za trvalá. Výpočet ztížení společenského uplatnění (trvalých následků) je složitější. Nevyužívá bodový systém, ale výpočet procentního omezení poškozeného podle tzv. aktivit a participací. Tento výpočet zohledňuje trvalá zdravotní omezení poškozeného pacienta ve všech oblastech jeho života.
Náhrada škody
Vedle náhrady za bolest či trvalé následky lze požadovat i odškodnění konkrétních finančních ztrát poškozeného. Jednotlivé nároky mají za cíl nahradit finanční ztráty, které poškozený pacient utrpěl nebo náklady, které musel vynaložit v souvislosti s léčením.
Nejčastěji jde o ztrátu na výdělku. Ta může vzniknout během pracovní neschopnosti poškozeného, ale i do budoucna, kdy dojde ke snížení schopnosti výdělku, a to ve formě renty.
Dále se uplatňují náklady spojené s léčbou. Patří sem například výdaje za léky, rehabilitace, zdravotní pomůcky nebo dopravu k lékaři. U těchto nákladů se téměř vždy zkoumá jejich účelnost.
Součástí odškodnění mohou být i náklady na péči o osobu poškozeného nebo jeho domácnost. To platí i tehdy, pokud péči zajišťují rodinní příslušníci, pokud je zřejmé, že je péče ze zdravotních důvodů potřebná.
Odškodnění osob blízkých
V případě úmrtí pacienta nebo zvlášť závažného poškození jeho zdraví mohou mít na odškodnění nárok i osoby blízké poškozenému. Jedná se typicky o náhradu duševních útrap při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví. Jde o náhradu, která má kompenzovat nemajetkovou újmu spojenou s poškozením osoby blízké. Výše odškodnění se určuje individuálně a obvykle se zohledňuje intenzita vztahu, společná domácnost, věk, náhlost události, míra závislosti na zemřelém/poškozeném a dlouhodobé psychické dopady takové události.
Promlčení nároků na odškodnění
Obecně platí, že nároky na odškodnění se promlčují ve standardní promlčecí lhůtě tří let. Tato lhůta však nemusí začít běžet automaticky okamžikem pochybení lékaře.
Rozhodující pro běh promlčecí lhůty je, kdy se poškozený dozvěděl, nebo mohl dozvědět, že mu vznikla újma, a kdo za ni odpovídá. V praxi bývá tento okamžik často sporný. Jednotlivé nároky odškodnění za zanedbání zdravotní péče se mohou nadto promlčovat odlišně, podle okamžiku svého vzniku.
I když promlčecí lhůta ještě neuplynula, není vhodné s řešením potenciálního pochybení otálet. S postupem času se zhoršuje důkazní situace. Nemusí se dohledat veškerá dokumentace, svědci si hůře pamatují a prokazování nároku je složitější.
Doporučený postup při podezření na zanedbání zdravotní péče
- Opatřete si kompletní zdravotnickou dokumentaci
Základem pro řešení a prokazování zanedbání lékařské péče je kompletní zdravotnická dokumentace. Patří sem zejména zprávy z příjmu, záznamy o vyšetřeních, operační protokoly, výsledky testů, přehled podaných léků a propouštěcí zprávy.
Bez těchto podkladů je velmi obtížné prokazovat, že došlo k pochybení. Stejně tak se bez dokumentace těžko dokazuje rozsah zdravotních následků. Zdravotnické zařízení má ze zákona povinnost vám zdravotnickou dokumentaci na žádost vydat.
- Sepište přehled událostí a jejich dopadů
Praktickým krokem je vytvoření jednoduché časové osy. Stačí stručně popsat, co se kdy stalo a kdo o čem rozhodoval. Je vhodné uvést, jaké měl pacient příznaky, kdy došlo ke zhoršení stavu a jaké potíže přetrvávají.
Takový přehled pomáhá lépe se v případu orientovat a slouží jako základ pro další postup. Současně je vhodné pokusit se zajistit svědky, ať už směrem k průběhu léčby či jejím následkům.
- Podání stížnosti
Proti postupu zdravotnického zařízení lze v první řadě podat stížnost. Stížnost se zpravidla adresuje přímo poskytovateli zdravotní péče. Za určitých okolností je možné obrátit se i na další orgány, například na zřizovatele zdravotnického zařízení či českou lékařskou komoru.
Ve většině případů může být jako první krok vhodné zvolit nejprve tento mimosoudní postup. Typicky se zasílá písemná výzva, ve které jsou popsány skutkové okolnosti, a to v čem spatřuje pacient pochybení zdravotníků.
Součástí může být v některých případech rovnou i vyčíslení požadovaných nároků odškodnění a přiložení dostupných důkazů. Dobře připravená stížnost zvyšuje šanci na dohodu bez nutnosti soudního sporu.
Podání stížnosti není nutné vždy. Může ale pomoci získat důležité informace a vyjasnit si postoj poskytovatele zdravotních služeb k celé věci. Zároveň vytváří písemný záznam, který může být užitečný v dalším řízení.
- Odborné posouzení případu
Pro úspěšné uplatnění nároku je často zásadní odborné posouzení znalcem z příslušného medicínského oboru. Obecně je potřeba vyhodnotit, zda byla péče poskytnuta z medicínského hlediska správným způsobem. Současně se zkoumá, zda existuje přímá souvislost mezi chybným postupem zdravotníků a vzniklou újmou. Důležitá je také otázka rozsahu následků pochybení při poskytování lékařské péče a jejich případného ohodnocení podle používaných metodik.
Bez takového odborného stanoviska bývá prosazení nároků poškozeného pacienta často velmi obtížné. Takové posouzení zpravidla vypracovávají specializovaní znalci – zkušení lékaři z příslušného medicínského oboru.
- Žaloba na nemocnici
Pokud se nepodaří dosáhnout dohody se zdravotnickým zařízením mimosoudní cestou, je většinou poslední možností podání příslušné žaloby. Obvykle jde o složité soudní spory, ve kterých hrají klíčovou roli znalecké posudky. V těchto sporech bývá bohužel obtížné předem odhadnout délku řízení a jeho výsledek.
Kde poškození nejčastěji chybují
Jednou z nejčastějších chyb jsou příliš obecná tvrzení, že lékař nebo nemocnice pochybili, a to bez jakékoli další opory. Bez přesného vymezení pochybení, zdravotnické dokumentace či odborného posouzení, je však věc obvykle neřešitelná. Rozhodující nejsou pocity, ale konkrétní fakta.
Současně je třeba mít na paměti, že ne za každý negativní následek zdravotní péče poskytovatel odpovídá. Každá léčba či zákrok mají bohužel určitá rizika, která se mohou zhmotnit i když lékaři postupují medicínsky správně. V takovém případě za negativní následky léčby obvykle nikdo neodpovídá.
Další chybou může být neúplné uplatnění nároků odškodnění spojených s následky pochybení. Lidé často zapomenou na některé nároky, špatně je vyčíslí, nebo je nedostatečně podloží. Výsledkem pak může být, že nedostanou plné odškodnění za utrpěnou újmu.
V případech odškodnění za zanedbání lékařské péče se také často podceňuje otázka promlčení. Pokud se věc neřeší včas, mohou být nároky poškozeného jednoduše odmítnuty bez ohledu na jejich oprávněnost.
Včasná příprava a systematický postup mohou předejít zbytečným komplikacím a zvýšit šanci na úspěšné vyřešení případu. Pokud máte podezření, že ve vašem případě došlo k zanedbání lékařské péče, neváhejte nás kontaktovat. Náš tým právníků specializovaných na medicínské právo vám může navrhnout optimální postup při řešení vašeho případu.
